Moa
- výška 3,6 m
- váha 250 kg (510 liber)
- býložravec
- samice byly větší než samci
Ptáci moha vyhynuli okolo roku 1500, ale říká se že na Novém Zélandu vyhynuli až v 18. nebo 19. století. Orel Haastův lovil ptáky moa.
https://infofauna.estranky.cz/clanky/vyhynula-zvirata/orel-haastuv.html
Tento největší nelétavý pták historie se v několika druzích vyskytoval jen na Novém Zélandu. Hlava je v poměru k tělu malá se širokým ohnutým zobákem. Výška hřbetu ptáků Moa byla ve výšce 1,5 - 2 m, tedy asi v polovině celkové výšky. Tělo postrádá veškeré známky existence křídel. Ptáci Moa se pásli, ale byli schopni se živit i listím a bobulemi. Moa kladli pravděpodobně jedno až dvě vejce, která měla na délku kolem 24 cm a průměr 18 cm, což je objem přibližně 4,5 l (tomu odpovídá 80 slepičích vajec). Na základě studia zachované DNA byli všichni velcí jedinci samicemi, které byly 1,5x vyšší a 2,8x těžší než samci.
Tito nelétaví ptáci patří do příbuzenstva pštrosů – dnes vědci uznávají devět druhů v šesti rodech. Ještě donedávna se domnívali, že jejich nejbližšími žijícími příbuznými jsou australští kasuáři a emuové, ale novější studie DNA prozradila, že mnohem bližší jsou jim jihoamerické tinamy.
Když připluli na Nový Zéland první Evropané a domorodí Maorové jim vyprávěli o obrovských nelétavých ptácích, moc jim to nevěřili. Teprve v roce 1839 obdržel sir Richar Owen z londýnské chirurgické společnosti od obchodníků několik kostí, a po čtyřletém bádání došel k závěru, že jde o kosti obřích ptáků příbuzných pštrosům. Pojmenoval je Dinornis. Zpočátku se mu vědecký svět smál, ale později začaly nálezy přibývat a jeho teorie byla potvrzena. Vědci začali podle kosterních nálezů popisovat jednotlivé druhy obřích nelétavých ptáků známých pod maorským jménem moa.